Přesně z těchto materiálů jsou vyrobeny mé další výtvory. A samozřejmě nějaký ten klacek nebo větev. Bez toho kousku přírody (dostatečně opracovaného a naolejovaného, samozřejmě) by to nebylo ono. Pořád zkouším nové směry a tohle bude asi správná cesta. Všechny jsou v mým srdcových barvách - černá, šedá a bílá. A na všechny padlo docela dost materiálu, i když to tak možná nevypadá. Já ty pastelové nebo veselé barvy nějak neumím. Jsou na mě moc křiklavé...Taky jsem udělala pár náhrdelníků. Takový oddych od "hangerů". Jsou to masivnější kusy pro odvážné nositelky. Pro ty, co se nebojí mít na krku opravdu výrazný prvek. Nejsou to totiž žádní drobečkové. Ty na fler také přihodím, až je nafotím... Malá ukázka viz. foto níže.Těm, co sledují můj FB nebo IG se omlouvám, protože ti už je viděli. Ale tak pro ostatní...Jinak k dostání jsou opět ZDE.
Už skoro týden jsme každý den na ledě. Kluky to hrozně baví a hned jak se ráno vzbudí, ptají se, zda půjdou na led. Jezdíme tam hned po obědě, kdy s Bruníkem vyzvedáváme Bobíka ze školky. Na obloze azúro a to se to pak jezdí.Tyhle fotky jsou z prvního dne, kdy stál Bobík na bruslích. Docela mu to šlo. Trochu obrečel těch několik pádů, které k začátkům patří, ale teď už to vůbec neřeší. Spíš je jen vzteklý, že spadne, že se mu nedaří jet bez pádu. To pak seká hokejkou do ledu, kope bruslema apod. Geny, no...:)
Hned ten první den byla na ledě holčička, která hrála hokej závodně a naprosto skvěle Bobíkovi vysvětlila techniku jízdy a jak si pomoct při vstávání a tak. Byla skvělá. A vůbec všechny děti. Na to, že jsme byli ve vedlejší vesnici, kde ty děti neznáme, úžasně mu všechny pomáhaly. Až mě to chvílemi dojímalo ta dětská soudržnost.Asi po půl hodině už Bobík "hrál" hokej. Byla jsem na něj fakt pyšná ! Bruňda chtěl taky bruslit. Když jsme mu ale obuli brusle a on zjistil, že mu svírají jeho širokou nožičku, řval, že to chce hned sundat. Tak až příští rok.Chodíte taky bruslit? Tohle počasí k tomu přímo nabádá...
Musím říct, že mě ten provaz docela chytnul. Nejen, že jsem z něj udělala závěsy pro květináče, ale koupila jsem si zásobu šňůry i pro ty moje závěsné dekorace. A nevypadá to vůbec zle. Řekla bych, že se mi snad líbí úplně nejvíc z toho všeho, co jsem dosud vyplodila:)Kdo sleduje můj instagram, tak ví, že stále hledám název pro závěsné nebo nástěnné dekorace, které vyrábím. Jsou to různé druhy a ráda bych pro ně používala jednoslovný název. Není to lapač (i když ty také dělám a nazývám je lapače), závěs je více významový, a tak stále nevím. Napadl me třeba "cirk", ale ne všechny věci jsou kruhové, kdo ví, co mě ještě časem napadne. Nenapadá nějaký trefný název vás ???Jinak spotřeba provazu na tyhle věci není úplně zanedbatelná, zvlášť pro tu první záležitost, ale stojí to za to. Jeden si musím udělat i k nám do ložnice. Až z ní vystěhujeme děti. Doufám, že letošní léto to konečně klapne. Jsme tam jak v noclehárně a skladišti v jednom.... Všechny tyhle tři kousky jsou již k dispozici na mém fleru.
Tyhle závěsné květináče jsou pro mě, třeba kromě síťovek a drhaných obrazů, jeden ze symbolů předlistopadové doby. Právě v té době se mi ale vůbec nelíbily. Teď jsou ovšem zase in a cestu k mému srdci si našly. Stejně jako tolik oblíbená květina monstera. Měli jsme jí doma obrovskou, až se nám nikam nevešla, tak jsme ji tehdy věnovali sousedům. Sice je neumím udělat tak hezky drhané (nějak těm složitým uzlíkům nerozumím - nebo spíš nechci rozumět), ale i ty jednoduché vypadají pěkně. Jejich výroba je navíc strašně jednoduchá. Stačí na to jen 14 uzlů a je hotovo. A váš koutek je hned hezčí. Vzhledem k tomu, že nemáme ve stropě žádné skoby, pověsila jsem ji na garnýž. S mými homemade obrázky z vylisovaných kytek to vypadá moc pěkně. Co říkáte?Pár jsem jich dala i na můj fler.
Čím jsem starší, tím víc mám ráda jaro. Dřív byl můj favorit podzim. To zahalování se do kabátů, šál a vrstvení, ale díky zimě, která je rok od roku delší (nebo mi to aspoň tak připadá), mám nejraději jaro. Hlavně slunce, energii. A pak taky to, že konečně zabořím ruce do hlíny a kochám se jarními kytkami, které nám zabarví zahradu. Jéé, už aby to bylo.Ta moje skoro čtyřtýdenní neschopnost se hýbat (a nemožnost tak chodit s Bruníkem ven, takže kvůli mě chudák trčel doma) mě hodně zmohla a tak potřebuju paprsky jako sůl. V neděli bylo božsky. Strašně mě to nabilo. Asi abych přežila tu dnešní mlhu a smog.... Nerada si stěžuju, ale nemůžu si pomoct. Jaro kde jsi?
