Jiný pocit

Ještě jeden posvatební.
Včera to byl měsíc, ehm:))
Dostali jsme hodně darů a taky přáníček. Už jsem si udělala i archivní krabičky se vzpomínkami.

Tento víkend probíhala jedna z posledních "after party" s příbuzenstvem (svatba byla totiž jen v úzkém kruhu rodiny a pak pařba s kamarády). Bylo to hezké. Po delší době se u nás v rodině někdo vdával.... i když důvod k posezení s nejbližšími se vždycky najde:)
Samotnou svatbu jsem nijak extra neprožívala. Přece jen už s Bobem dlouhou dobu žijeme a věděli jsme, že se vzít chceme, takže ani žádné žádání o ruku neproběhlo. Prostě jsme si řekli, že se vezmeme..O to víc mě překvapilo, jak to pro mě bylo hezké a strašně jsem si to užila.
A taky se cítím jinak....tak nějak klidněji. Je to zvláštní. Nikdy bych si nemyslela, že mě svatba tak zklidní. 
Už jsem i párkrát použila ve společnosti slovo MANŽEL. Hned si připadám tak nějak starší, že už mezi "ty mladé" nepatřím. Už nejsem svobodná. Chvílemi si říkám "ach jo", chvílemi jsem ráda, že oficiálně "někomu" patřím....
Taky mě baví nosit prstýnek (teda vlastně dva - ano máme každý dva snubní prsteny - neptejte se proč:)).
Pár fotek  z oslavy a rodných Jižních Čech:


 







Cestou z jižních Čech jsme jeli přes Příbram a po cestě jsme míjeli "rezervaci" daňků (nebo jelenů?). Společně s těmi překrásnými barevnými stromy prostě nádhera !