Leden byl ve znamení příprav na čtyřtýdenní pobyt v lázní. S Bobíkem a jeho atopickým ekzémem a náběhem na astma (teda jako 1,5 roční prcek měl bronchitidu a od té doby má "dýchátko" - jako prevenci).
Termín jsem sice věděla někdy od listopadu, ale psychicky jsem se na lázně připravovala celou dobu.
Důvodů bylo víc. Skončila jsem v jedné z prací (byl to omyl, ale zároveň další životní zkušenost a to se počítá) a protože jsem věděla, že pojedu do lázní, novou jsem si zatím nehledala. Úleva po všech stránkách. Až na tu finanční. Holt hypotéka se neptá...
Ale co. Já si jela do lázní odpočinout a užít společný čas s Bobíkem, který je tu moc šťastný. No podívejte na to počasí....kdo by nebyl.
Každý den máme (teda Bobík má, ale já ho všude doprovázím, takže vlastně máme..) ráno nebo během dopoledne lázeňské procedury a pak zbytek dne volno. Bájo...
Blbý jsou pátky. To je bazén. To znamená že já, ztloustnutá o 15 kg do plavek....vedle těch o 20 kg hubenějších babiček, který vypadaj na čtyřicet. (Jako ale jsou tu i "pořádný maminy" jako já, abych úplně nekecala...). Tak to víš, že mi je stydno, né, že ne... Ale já lázně vzala tak trochu jako odtučňovací kůru, takže na konci snad budu vypadat aspoň o trošku líp.
Taky mám v plánu si tu dojít na lymfatickou masáž. Lymfa mi totiž moc dobře nepracuje, tak ať jí trochu rozproudím... Ale to až přijede velkej Bob na návštěvu a pohlídá Bobíka.
No a Bruník. Toho máme u babičky. Chodí k ní (do její třídy) do školky. A prý je báječnej. Tak snad se mu nebude stýskat. Mně se totiž stýská od prvního dne. A Bobíkovi už taky. První den byl prý rád, že tu Bruňa není, že ho neškádlí, ale třetí den už mu chtěl zavolat....
Jo a já vlastně ještě nenapsala, kde se právě nacházíme. Tak prosím pěkně, v Léčebných lázních Kynžvart. Hned vedle Mariánských lázní. Je to tu moc pěkný, musím říct. A jídlo také fajn. A hned druhý den po příjezdu nám napadla hora sněhu, takže každý den bobujeme, sáňkujeme a trdlujeme venku.
A je to tedy zároveň i lekce sebeovládání. Rozuměj, my z baráku, zvyklí řvát, zpívat si, bojovat a všechno na plný pecky (tj. řvát jak na lesy a všechno mega prožívat), teď musíme v pokoji skoro šeptat, protože ty zdi jsou snad papírový. No a Bobík, který si tak rád prozpěvuje.... už nás jedna maminka nenápadně naznačila, že "to je ten chlapeček, co včera vzbudil naší Elišku, jak zpíval".... a to bylo, prosím pěkně, venku... No tak ti nevim...
A to ještě musíme cvičit hraní na flétnu (kvůli dýchání)...to bude teprve hudební představení... a vzbuzenejch dětí:)))
Tak a já jdu motat lapače.... Vzala jsem si sem s sebou "práci", teda vlastně radost. Pořád mě to baví, takže dobrý...
Snad i u vás je trochu sněhu. Relaxaci, zábavě a léčení zdar.
P.S. Představte si, že tu maminky kolegyně (tj. ty, které tu jsou s dětmi na lázeňském pobytu) dávají děti do školky, a to tu nemusíme vařit ani uklízet. Navíc venku třicet čísel sněhu.... Musím říct, že jsem o tom ani minutu neuvažovala (a teda ani mě nenapadlo, že by tu školka byla) a jsem šťastná, že jsi to tu s Bobíkem sami (jedno dítě = žádný dítě) užíváme, když nemusím chodit do práce a můžu se mu naplno věnovat... No nic, to jen takový zamyšlení...
