Blogotip # 5 : Nordic style

Už chodím vzpřímeně a pravou rukou už i leccos zvednu. Ve středu jsem se totiž total blokla, takže naši zmobilizovali síly, vzali si dovču a přes půl republiky docestovali a obhospodařovali mi domácnost a děti. Velkej Bob fungoval minulý týden a v práci už nemohl chybět (staral se navíc ještě o svojí maminku, taktéž nemocnou...). Díky jim za to. A protože nemám žádné příspěvky do placu, hodím aspoň tip na dva, řekněme nordic blogy.

Blog o interiérovém designu, kultuře bydlení a odkazu k přírodě. Tak ho charakterizuje sama autorka Bára. Blog existuje teprve od prosince loňského roku, ale podle příspěvků tuším, že si najde spoustu čtenářů. Bára na něm prezentuje svoje nordic bydlení, ale také diy záležitostí, jako například tyhle krásné obrázky.... Více ZDE.

Dalším tipem je blog Teď a tady, který je na blogo scéně už rok, ale třeba ho někteří z vás ještě neznají. Obsahem tohoto blogu je život autorky Kristýny, její bydlení, vaření, diy, cestování a snění.... Ostatně nakoukněte sami TADY. 

Malá šedá kolekce

Od té doby, co vím, že život není černobílý, mám ráda šedou. No, trochu kecám. Ale tu šedou mám fakt ráda. Nesluší každému, v interiéru se s ní také musí zacházet opatrně, ale když to někdo umí (a to v obou případech), stojí to pak za to.
A tak jsem kromě jednoho šediváka, kterého jsem vám už ukazovala, udělala další dva. Jeden takový víc geometrický, tedy alespoň na můj vkus. Geometrickým bytovým doplňkům moc neholduji, ale chtěla jsem si něco podobného zkusit. 

A pak ještě takovou malou sérii mini nástěnných dekorací nebo přívěsků. Jak chcete. Ty jsou vhodné třeba jako dárek kamarádce nebo do předsíně ke klíčům.  A nebo do kanceláře, kterou zrovna nemáte jen sami pro sebe, ale chcete si ji nějak zútulnit a nebo prostě domů do pracovního koutku či kamkoliv jinam. 

Až si dokoupím materiál, něco šedého ještě asi spáchám. Od začátku roku mám nějakou tvořivou. A díky tomu, že jsem už druhý týden marod, mám trochu víc času (nechci nakazit děti mým brutálním kašlem, tak se vzorně a hodně stará velkej Bob).

Více ZDE

Bílá, šedá a dřevo

Dnes to bude trochu self promo, aneb co jsem v lednu stvořila. Pár dalších skvostně bílých lapačů a taky jeden šedý závěs (jak to jinak nazvat než zdlouhavě "nástěnná dekorace").
Bílé lapače snů jsou teď hodně trendy. Hodně lidí si frčí na skandinávském designu, resp. bílých domácnostech a nebo aspoň ložnicích, kam se jim perfektně hodí. Pokud bych si vybírala já, za mě tento. Spojení jemné dečky a hrubého režného provázku. To je ono. Navíc vypadá úplně jinak na světle, třeba v okně, kde lapač zabraňuje úniku energie a jinak na pevném podkladu - třeba u nás na dveřích, kde jsem ho fotila. 

Našim klukům jsem pak udělala tenhle šedivý, protože poslední dobou nějak hůře spí, tak snad jim trošku pomůže. S ratanový kruhem lapač vypadá také báječně. A šedou, tu já můžu.

A pak tenhle šedivák. Tmavý, netradiční, nehodící se do každé domácnosti a ejhle. Byl hned pryč. To jsem měla velkou radost, protože mně se také líbil. Ty klacíkové já můžu.

A protože klacíkové, v nabídce mám i tyto dva bratříčky. Klacíkové jsou pro mě správná cesta.

 

Další bílé (a nejen ty) kousky mám v nabídce ZDE a klidně jdou upravit do barev na přání. To jen kdyby náhodou:)

Poslední ani ne rok...

...na mateřské (tedy rodičáku). Čím víc se blíží nástup do pracovního procesu, tím víc si tu mateřskou užívám. To, že nemusím: ráno vstávat a chvátat do práce, trávit hodiny v ranním šílenství na Jižní spojce, stresovat se z prudících klientů a nespolehlivých dodavatelů.

Zároveň mám:
- tolik času na děti
- tolik času trávit venku na čerstvém vzduchu
- čas si dát v poledne šlofíka (no, kdy jindy se nám to poštěstí, že?)
- tolik času vnímat svět jinak - dětskýma očima a mít tak jiný a čistý úhel pohledu
- tolik času na úklid (i když vydrží být uklizeno jen pár minut..)
- tu možnost, vybrat si ten nejlepší čas na nákup (a netlačit se ve frontách v denní špičce)
- tolik času na přemýšlení o nesmrtelnosti brouka..

Vůbec mi nevadí, že nejsem tolik ve společenském centru dění. Priority se mi hodně změnily a mně je fakt dobře doma. Divný? Pro mě ne. Mám několik velmi blízkých přátel a to mi stačí. Nemusím vymetat každou party či blogerský nebo jakýkoliv jiný event.  Mně stačí jít ven a pořádně se nadechnout nebo jít do stylové kavárny s kamarádkou (když jsou zrovna naši drazí doma a pohlídají prcky). 

Jenže, v srpnu mi končí mateřská, resp. rodičovská a já přemýšlím, co dál. Jak budu zvládat původní profesi tak daleko od domova, když školka končí v 16:30. A když ne tam, tak kde a jakou práci vůbec hledat? Stejnou profesi nebo něco úplně jiného? Rozhodně vím, že už nechci být semletá požadavky nadnárodních korporací na promo výrobků, se kterými má duše nesouzní. Nechci podporovat něco, o čem nejsem stoprocentně přesvědčená, že je v souladu s mým životním stylem a myšlením vůbec. Jo, ten luxus, dělat jen to, co mě baví, ten chci. A nejlépe z domova tak, abych měla pořád hodně času na děti a nemusela je nechávat ve školce celý den. Tohle přesně by se mi moc líbilo.
Moje práce mě bavila vždy, ale nikdy jsem o ní nepřemýšlela z tolika úhlů, jak to má možnost člověk doma na mateřské, kdy věci naberou zcela jiný řád, směr a vnímání světa. Tolik mě mateřství změnilo. A já jsem za to strašně ráda.
Hlavou se mi samozřejmě honí spousta nápadů, ráda bych rozjela něco svého, jenže nejsem tak velký střelec a moje puntíčkářství a do toho situace s EET, zvlášť při startu podnikání... No, je toho moc a já mám v hlavě chaos. Všechny indicie mi říkají, ANO, jdi do něčeho svého, ale já mám pořád spoustu ALE...Můj vrozený pesimismus v tomto případě vyhrává. A i když na pesimistickém přístupu k životu dlouhodobě pracuju, tady jdou veškeré snahy stranou.

Navíc, když vím, že např. ke spuštění e-shopu (pro mě vedle služeb nejjednodušší forma podnikání z domova) stačí jen pár kliknutí a různé firmy vše zařídí za vás. Pořád mám v "Oblíbených" uložený tolik populární www.shoptet.cz, kde můžete vlastní menší e-shop rozjet fakt ZADARMO, a to včetně technické správy. Nejlevnější varianta z pěti je pak za necelé tři stovky a tam už těch prodejních položek můžete mít fakt hafo a k tomu služeb ještě víc. Mám ráda, když něco funguje tak, jak má a navíc jako takový šikovný balíček "vše v jednom". 
Jenže to aby si člověk zřídil ŽL a co když mi to nepůjde a prodělám. Ve všech mých nápadech mám silnou podporu manžela, který naopak střelec je a nebojí se jako já, ale stejně mám pořád obavy. Taky proto, že jsme se "díky" mateřské a předchozí koupi a částečné rekonstrukci domu, docela finančně vyčerpali a to je taky jeden ze zásadních bodů, který mi brání. 
Člověk ale pak kolem sebe vidí spoustu holek, kterým to podnikání vyšlo a tak mu zase svitne naděje, že když to vyšlo jim, tak proč ne mě, ale pak se zase hodim do "klidu" a najdu minimálně pět důvodů proč ne. A tak už to je několik měsíců. Měla jsem i velmi efektivní sezení s koučkou a také jeden speciální kurz, které mi v rozhodování velmi pomohly, ale pořád mám v hlavně toho malýho červíčka. Teď budu pomáhat jedné mojí drahé kamarádce s rozjížděním jejího eshopu, tak doufám, že mě to nakopne k nějaké vlastní iniciativě. A klidně k malé a pomalu, ale ať už se někam pohnu....

Jak jste na tom vy, co již něco svého rozjetého máte? Co bylo vaším spouštěčem odejít z práce nebo se po mateřské na něco vlastního vrhnout? A nebo mě spíš odradíte?

Knižní: Obrazový atlas světa & Světoví lepíci

Na všech sociálních sítích se to hemží knihou Mapy a my máme Obrazový atlas světa a také Světové lepíky. 
Atlas jsem kupovala už asi před půl rokem při 50% slevách u Svojtky TADY. Vždy toho beru hodně, když je to tak lákavá nabídka, a pak postupně kluky obdarovávám. 
Atlas je opravdu na dlouho, než projdete všechna okénka. Na první dvoustranně je zobrazena celá zeměkoule a další strany se již zabývají jednotlivými kontinenty. Každý kontinent obsahuje v průměru 15 otevíracích okének, v nichž malí badatelé najdou ty nejzajímavější informace o daném kontinentu a pak také dodatkové větší okénko, kde jsou základní informace: největší stát, největší město, nejdelší řeka, nejvyšší hora, největší suchozemské zvíře. Na poslední straně je kapsa, která obsahuje velkou rozkládací mapu světa a vlajky jednotlivých zemí. Kniha má 15 stran + rozkládací mapu a je vhodná pro děti od 3 let.
Bobík chtěl samozřejmě všude letět letadlem nebo raketou. Zabalit si a jet. Jééé, kéž by to bylo tak jednoduché. Taky bych hned jela. 

První dvojstrana obsahuje vysvětlivky - co je jak v atlasu vyznačeno. Zároveň jsou zde vysvětleny jednotlivé typy krajin (velehory, lesy, savana, tundra aj.)

 

Lepíky jsme dostali od mojí mamky. Bavily kluky moc. Sledovat rozlišnosti jednotlivých národností, kultur. A k tomu jsme hned vytáhli právě atlas, ve kterém jsme si ukazovali odkud který "světový lepík" pochází. K sehnání v neziskové bohulibé organizaci Fond Sidus ZDE.

Na recenze dalších "Svojtkových" leporel se můžete podívat tady a tady. Potom máme ještě Moje úžasné tělo, které je taktéž výborné.

Bruňa slaví 2

Bruňovi jsou dnes DVA ROKY. Je to náš malý dráček, který moc rád papá, chvíli neposedí, všude je ho plno a i když to je oproti Bobíkovi studený čumáček, má obrovské srdce a v nestřeženou chvíli by nás samou láskou snědl, až se z toho člověku podlomí kolena. Moje malá kopie (tudíž se mám na co těšit!). 

Slavili jsme už včera. Oslavu měl v modrém. A tentokrát jen s námi, bez babiček a další úzké rodiny. Tyhle povánoční oslavy jsou totiž vždy takové náročnější. Všichni jsme se viděli před týdnem o vánočních svátcích, navíc u nás v rodině řádí chřipka (skolila pro změnu i Bobíka). 
Před každými narozeninami mám vždy dost dopředu jasnou představu, jaké budou. Tentokrát jsem je vůbec neřešila. Kluci jsou už víc jak tři měsíce střídavě nemocní a Bobíka s nástupem zimy hooodně trápí atopák, takže nálada nic moc a já řešila spíš léky a mastičky... V sobotu jsem si začala lámat hlavu s tím, jaký dort upeču, protože u Bobíka zkouším kvůli ekzému vysadit mléko, tak to nakonec vyhrál mrkvový dort, který jsem polila čokoládou (a tu Bobíkovi odřízla - čokoláda je totiž na ekzém taky špatně). K tomu pár jednohubek a šneci z listového těsta. Kromě vody se pila protichřipková směs s citrónem, zázvorem a medem, když máme doma ty bacily.

Jako dekoraci jsem použila nafukovací dvojku, kterou mám z oslavy druhých narozenin po Bobíkovi a svítící kouličky a balonky k tomu. Zápichy do jednohubek jsem si vystříhala den předem a protože jsem doma neměla modrý balicí papír a myslela jsem, že už se do města nedostanu, temperou jsem pomalovala papír na kreslení (ten v roli), do kterého jsem dárky zabalila. Nakonec jsem využila i tyrkysové rámečky, které jsem koupila od jedné paní v sadě společně s dalšími třiceti kusy různých druhů za super cenu. Plánuji je dát klukům do pokojíčku, ale zatím byly nevyužité. Jimi jsem nahradila tuhle květinovou galerii. Slavili jsme už dopoledne, protože než se kluci po odpoledním spánku vzbudí, je skoro tma, tak aby ty fotky také za něco stály. Až na to, že jsem kluky zapomněla učesat. S česáním je u nás/mě trochu problém....

A Bobík plakal, že nic nedostal a "že už nikdy nic nedostanéééé". Poprvé si slavení takhle uvědomoval. Dosud to bral tak, že dárky vlastně dostali oba. Bylo mi ho líto a zároveň jsem ho chápala. Jako dítě jsem byla stejná (bohužel). Ale já na něj myslela. A protože Bruník jako jeden z dárků dostal tenhle óbr traktor, Bobíkovi jsem koupila takový malý traktůrek, aby mu to nebylo líto. Nakonec se uklidnil. Taky tím, že Bruňda je v tomhle fajn. Vždy vše Bobíkovi bez problému půjčí, přinese a ještě ho k tomu pohladí, aby neplakal. Je zlatej.

VŠECHNO NEJLEPŠÍ, PRĎOLKO !!!