Bruňovi jsou dnes DVA ROKY. Je to náš malý dráček, který moc rád papá, chvíli neposedí, všude je ho plno a i když to je oproti Bobíkovi studený čumáček, má obrovské srdce a v nestřeženou chvíli by nás samou láskou snědl, až se z toho člověku podlomí kolena. Moje malá kopie (tudíž se mám na co těšit!).
Před každými narozeninami mám vždy dost dopředu jasnou představu, jaké budou. Tentokrát jsem je vůbec neřešila. Kluci jsou už víc jak tři měsíce střídavě nemocní a Bobíka s nástupem zimy hooodně trápí atopák, takže nálada nic moc a já řešila spíš léky a mastičky... V sobotu jsem si začala lámat hlavu s tím, jaký dort upeču, protože u Bobíka zkouším kvůli ekzému vysadit mléko, tak to nakonec vyhrál mrkvový dort, který jsem polila čokoládou (a tu Bobíkovi odřízla - čokoláda je totiž na ekzém taky špatně). K tomu pár jednohubek a šneci z listového těsta. Kromě vody se pila protichřipková směs s citrónem, zázvorem a medem, když máme doma ty bacily.
A Bobík plakal, že nic nedostal a "že už nikdy nic nedostanéééé". Poprvé si slavení takhle uvědomoval. Dosud to bral tak, že dárky vlastně dostali oba. Bylo mi ho líto a zároveň jsem ho chápala. Jako dítě jsem byla stejná (bohužel). Ale já na něj myslela. A protože Bruník jako jeden z dárků dostal tenhle óbr traktor, Bobíkovi jsem koupila takový malý traktůrek, aby mu to nebylo líto. Nakonec se uklidnil. Taky tím, že Bruňda je v tomhle fajn. Vždy vše Bobíkovi bez problému půjčí, přinese a ještě ho k tomu pohladí, aby neplakal. Je zlatej.
VŠECHNO NEJLEPŠÍ, PRĎOLKO !!!